O železnici

Bylo nebylo…

Proč železnice na zahrádce? Je třeba říci, že do našeho rozhodnutí jsme o této oblasti modelařiny nevěděli vůbec nic. Zkrátka na jedné z našich dovolených na Slovensku jsme navštívili Vychylovku -úvraťovou železnici. Samo o sobě by to nebylo nic mimořádného, ale byla tam vystavena parní lokomotiva, pod kterou se upravovalo podloží. A tady právě vydatně pmohla Janička. Bylo potřeba odbrzdit lokomotivu a popotáhnout po kolejích. Vůbec to zůčastněným nešlo. No a Janička: „Clapi počkejte, já vám s tím pomůžu.“ Vyskočila do lokomotivy a začala tam lomcovat se vším, co bylo po ruce. A z okénka volala: „Tak už?!“ No samozřejmě se s lokomotivou nehlo, ale alespoň byla legrace. A od té chvíle jsme byli nahlodaní a když jsme vypátrali, že je možné si pořídit malé koleje venku na zahrádce, začalo se plánovat. Dokonce probíhající stavba zídky kolem domu, se ještě rychle přizpůsobila tomuto plánu.

Kolejiště -měřítko M1:22,5 (velikost „G“)

Po krátkém průzkumu trhu a možných velikostí, jsme se rozhodli pro velikost „G“. Rozchod kolejí je 45mm. O tomto měřítku se říká, že je gumové. A to lze říci i o našem kolejišti. Ne vše přesně odpovídá měřítku. Například rozchod kolejí pro lokomotivy ze Saska. Nebo hrad, který z důvodu velikosti je v měřítku M1:32. Na první pohled vás ani nenapadne, že by to nesedělo, ale pokud jste detailisti… Ale to není jediná nesrovnalost. Celkově je kolejiště stavěno jako zkrášlení a oživení zahrady. Neklade si za úkol napodobení nějakého úseku skutečné železnice. A jako takové nám přináší největší radost. Nechceme se trápit detaily skutečné železnice, ale mít pohledově hezký kousek zahrádky. Pokud nám tedy někdo řekne, že nejsme železniční modeláři, v pohodě souhlasíme. O skutečné železnici toho moc nevíme, i když se v průběhu učíme.

Jak probíhala/probíhá stavba, můžete najít v galerii. Přiznáváme, že jsme nečekali, kolik je to vlastně práce. Není to každodenní práce, ale jsou to roky, než to člověk dotáne do nějaké rozumné podoby. Obzvláště, pokud si vymyslíte rybník, vodopád, 3 tunely, 4 mosty, velký hrad, atd. Ale na druhou stranu, právě ta stavba nás opravdu baví. Z každé přibývající drobnosti je radost.

Nahlédnutí pod pokličku.

Všechny lokomotivy jsou řízené digitálně. To znamená, že v kolejích je nejen napětí pro provoz, ale i ovládací signál pro každou lokomotivu, nebo výhybku. Napájení kolejí je zajišťováno centrálou mXion 30Z. Vlastní ovládání kolejiště je prostřednictvím tabletu a bezdrátového ovladače Roco Multimaus. Vše je propojeno bezdrátově prostřednictvím wifi. Řdící centrála se zdrojem a dalšími elektro prvky je zakomponována do nerezové bedny, která navazuje na zídku. Aby byl signál wifi bezproblémů v okolí celého kolejiště, byla vyvedena externí anténa mimo bednu a skryta do budovy. V tajemné nerezové bedně je mimo jiné i rozvod pro provoz jezírka, vč. časových spínačů pro UV lampu, nebo spínání druhého čerpadla pro mohutnější vodopád.

Přenos napájení a signálu do lokomotiv je pouze prostřednictvím pojezdových koleček. Sběrací botky byly demontovány. Kolejnice jsou niklované, tudíž lépe přenáší proud a navíc do každé lokomotivy je zakomponován záložní zdroj. Ten zaručí, že lokomotiva i při krátkém výpadku napájení pokračuje ve své činnosti -například při přejezdu výhybky. Celé kolejiště je plně funkční s napájením z jednoho místa. Ale pro vyšší spolehlivost je z každé nádražní budovy přivedeno napájení k nejbližším kolejím. Takže celkem na třech místech. Ovšem celé kolejiště nemůže být napájeno jen přímo z centrály. Položené koleje mají dvě vratné smyčky. Ty by mohly způsobit zkrat. Proto jsou tyto dva úseky napájeny zvlášť, speciálním modulem. Ten obrací napájení úseku podle toho, ze kterého směru přijede lokomotiva. Jen pro upřesnění zmíním, že v kolejích je napájecí napětí střídavé, 24V. Jaké střídavé napětí a jak se využívá k řízení kolejiště, to už je na delší povídání.

Co napsat závěrem?

Je toho mnohem více, o čem by se dalo psát, ale je potřeba venku budovat a ne sedět u počítače. Takže pojďme ven!